Víkendový výlet – Čučice

V pátek 16. října jsme se všichni sešli na vlakovém nádraží v Rosicích,kde jsme byli následně rozděleni na týmy. V každém týmu byl jeden starší (vedoucí týmu) a dva mladší, na které starší dohlížel. Každý z týmů byl zástupcem z nějaké severské země: Dánsko, Norsko, Finsko, Island. Poté všechny týmy obdržely obálku s pokyny, vlajkami, fixami (na vybarvení vlajek) a provázkem, na který jsme následně vybarvené vlajky navlékli.

Netrvalo to dlouho a na nádraží přisupěl vlak, který nás měl zavézt až do Rapotic. Nastoupili jsme tedy do vlaku a po otevření obálek jsme zjistili, že nemáme lístky. Nato přišel jako na zavolanou průvodčí, který chtěl vidět (stejně jako my) naše jízdenky. Naštěstí se vše povedlo urovnat a šťastně jsme dorazili na nádraží do Rapotic. Tam jsme potkali šerpy, ti nám měli pomoci dostat se na místo určení. Nastoupili jsme tedy společně s nimi do autobusu a nechali se popovézt pár zastávek. Po vystoupení jsme obdrželi mapu, která nás měla zavést do naší chaty. Nebylo to ovšem tak jednoduché, museli jsme se pohybovat mimo cestu, protože na ní se nacházeli nebezpeční medvědi a zároveň nám začalo pršet, což nám naši výpravu znepříjemnilo. Ale nakonec jsme živí a zdraví dorazili do srubu, kde jsme se následně ubytovali a odpočinuli si.

Druhý den nás hned po snídani čekal výlet. Cestou jsme hráli všemožné hry, až jsme došli do nejtěžšího úseku naší cesty. Cesta jako by byla stavěná z kluzkých a vratkých kamenů a nejednou se někomu stalo, že uklouzl a málem zahučel do Oslavy, tekoucí hned pod cestou. Nakonec jsme však dosáhli vrcholu, kde jsme si uvařili oběd. Pak nás čekal návrat do chaty. Po dostatečném odpočinku následovala další hra a to přetvořit náš pokoj na čajovnu. Uvařili jsme si vlastní čaj, upekli buchtu a připravili nějaké pamlsky. Pokoje jsme vyzdobili kusy látek a šátků. Brzy se do našich čajoven přišli podívat první zákazníci.

Pozdě večer byli všichni kamarádi probuzeni, protože mě unesl nějaký chlápek, svázal mě a nechal kousek od chaty. Naštěstí brzy přišla pomoc, které se povedlo mě potichu a bez probuzení hlídače rozvázat a vysvobodit.

Druhý den jsme se všichni sbalili a vyrazili zpět domů.

Daniel Weber (člen)